S draky do oblak 2022

„Vítr fučí, vítr skučí – pojďte pouštět draky! Každý spěchá na kopeček a já běžím taky. Ať si vítr jak chce skučí, ať se mraky mračí, vypustíme na oblohu celou letku dračí.“ Známý spisovatel Jiří Žáček popsal ideální den pro pouštění draků. Jenže chybička se vloudila. Ten hlavní účastník – vítr se nedostavil. Naše historicky první bezděkovská drakiáda měla počasí přesně opačné. Za vsí u Sádlíka na louce pofukoval jen slabý vánek. Zato sluníčko hřálo ze všech svých sil. Listí na stromech hraje všemi barvami, podzim brzy vystřídá zima, ale takovou sílu sluníčka nikdo 29. října nečekal. Teplota byla na tu dobu nadprůměrná. Tak tomu se říká opravdové „babí léto“. Krásné počasí před blížící se zimou každého určitě potěšilo. „Lepší je sluníčko bez větru než déšť,“ zhodnotili jsme situaci.

Postupně přicházely děti s pestrobarevnými draky a dráčky a snažily se je vypustit na oblohu. Nebylo to úplně zadarmo a rozhodně si tím nedaly zkazit náladu. Musely vydat opravdu hodně energie, hodně pobíhat, aby udržely alespoň chvíli svého draka ve vzduchu. Přesto jim nadšení nechybělo a přidávali se i dospěláci, kteří se tak vrátili do svých dětských let. Všichni pobíhali po kopci, co jim nohy a síly stačily. Napočítali jsme 16 dětí a 31 dospěláků. Zdálo by se, že je to velký nepoměr zúčastněných, ale dospělí se skvěle ujali nejrůznějších aktivit, které byly s akcí spojeny. A za to jim patří veliká pochvala a poděkování. Členové místního hasičského sboru se ujali rozdělání a udržování ohně, připravili sezení a především stáli u zrodu výborné pochoutky, jejíž chuť už mnozí zapomněli nebo ani nikdy neměli možnost ochutnat. Vůně a chuť pečených brambor z popela nás vrátila o mnoho let zpátky. Skvělá byla i pečená jablíčka. Po celou dobu byla k dispozici várnice s teplým čajem, pro dospělé se svařákem a další občerstvení. Zkrátka, čekali jsme sychravé počasí, kdy teplé do bříška zalahodí. Myslím, že přišlo vhod i tak.

Pro děti byla připravena i mobilní dílnička, které se na výbornou ujala děvčata. Takže, když se vítr nedostavil, děti se daly do vyrábění ježečků, pavoučků a pavučinek. Šlo jim to skvěle od ruky. Nechybělo ani malování na obličej, tentokrát v podzimním stylu. Než se všechny děti prostřídaly v dílničce, vyběhly vždycky s drakem na kopec zkusit štěstí. Draci nelítají! Rozmrzelí rodiče, smutné děti a zábava končí dřív, než začala. To pro nikoho naštěstí neplatilo. Jen jedna z nejmenších účastnic zhodnotila svého líného draka: „Nelítá, protože nemá baterky!“ Pohled na nebe plné draků se sice nekonal, ale sem tam se přítomným naskytl obrázek mihotajícího se barevného draka na sluncem prozářené obloze.

Pouštění draků je po staletí typickým symbolem podzimu. Naší drakiádou jsme se snažili tuto tradici podpořit a především dát možnost strávit společné odpoledne na čerstvém vzduchu. V našem případě, vzhledem k bezvětří, také vyvinout chtě nechtě minimální pohyb. Myslím, i podle kladných ohlasů velkých i malých účastníků, že to byl skvělý zážitek. Nejhezčí odměnou dospělým byly, dle mého, úsměvy na tvářích svých ratolestí a vzpomínky na vlastní dětství.

Závěr patřil opékání špekáčků, v letošním roce asi posledních. Domů děti vyprovodil malý dráček na špejli, jako připomínka jedné vydařené akce. Sluníčko se pomalu blížilo k obzoru a společně s mraky krásně vymalovalo nebe. I ten slabý větřík utichl. Na louce po nás zůstal jen doutnající ohníček.