Blížil se konec října, a tak jsme začali v Bezděkově plánovat naši oblíbenou drakiádu.
Draci létali i padali
Blížil se konec října, a tak jsme začali v Bezděkově plánovat naši oblíbenou drakiádu. Minulé ročníky jsme si užívali sluníčka, ale chyběl nám potřebný vítr, který by draky vynesl na oblohu. Předpověď počasí tentokrát neslibovala teplé počasí, zato větrno mělo být dostatečně. V neděli 26. října odpoledne jsme se sešli na louce za Sádlíkem. I přes velkou zimu a silný vítr nás tu bylo nečekaně hodně. Děti čekal náročný úkol. Dostat draka k nebi nebylo tentokrát tak složité, ale ustát nápor větru, zimu a neposedného draka, který se na šňůře nekontrolovatelně točil, zmítal a dolů padal nebezpečně jako neřízená střela, to byl úkol jen pro otrlé. Pouze někteří měli draka plně pod kontrolou. Pár draků dostalo, jak se říká, pořádně na frak. Polámané tyčky, utrhané pentle z ocasu a jeden se dokonce utrhl z lanka a uletěl přes střechy nedalekých chalup někam do vsi. Dlouho jsme nevydrželi odolávat ledovému větru a raději jsme se uchýlili do vytopené místnosti úřadu. Když jsme se trochu zahřáli připraveným čajem a dospěláci svařáčkem, dali jsme se do vyrábění. A co jiného vyrábět, aby to bylo tématické k dnešní akci? Během chvíle rostli dětem pod šikovnýma rukama malí barevní dráčci. A aby ve větru byli dostatečně zatíženi a neulétli, místo pentliček na ocasu jsme jim přivázali bonbónky. Průběžně jsme také kontrolovali počasí venku, jestli nám bude nakloněno, abychom si mohli v tomhle větru rozdělat oheň a opéct si buřty. Moc jsme se na ně těšili, protože budou letos určitě poslední. A povedlo se. Pod vzorným dohledem několika místních hasičů, kterým moc děkuji za ochotu a pomoc, byl oheň, byly buřty, kdo chtěl, mohl si opéct jablíčko. Jen na pečené brambory v popelu letos nedošlo. Popelu bylo málo a začalo se pomalu stmívat. Změna času nám zkrátila den. Škoda! Alespoň se můžeme těšit na příští rok.
Šulcová O.
