V sobotu 18. července se alej od rána proměňovala na pohádkový svět.
Sotva se složili stany a lavice po první červencové akci, už se domlouvala na krátké hasičské schůzi další brigáda. Z akce do akce. Ale bez práce a party ochotných lidí se žádná zábava neobejde. Tentokrát se o slovo hlásila naše lipová alej, která si opět po roce zasloužila údržbu. Musela se připravit na pohádku, protože termín naší pohádkové aleje se blížil. Sešli jsme se v dost velkém počtu a dobře strojově vybaveni, a tak jsme za dvakrát asi tři hodiny měli hotovo. Po této brigádě vždy naše alej krásně prokoukne a každého kolemjdoucího láká na pěšinu pod své rozložité koruny. Přiblížil se den, který tentokrát v Bezděkově patřil dětem. V sobotu 18. července se alej od rána proměňovala na pohádkový svět. Ranní probuzení bylo díky bouřce a dešti sice dost dramatické, ale včas se počasí umoudřilo. Jen kapající voda za krk a rozpouštějící se barvy na plakátech nás v aleji trochu při přípravách potrápily. Po celý den s námi zůstal jen vítr, který dešťové mraky rozehnal a všechno pěkně vysušil. Letošní ročník byl ve znamení „Putování s Bobem a Bobkem“, takže si na své přišli milovníci večerníčků. A Večerníčky jsme tu měli dokonce tři. Jeden vítal děti na startu. Společně s kouzelníkem Pokustónem pomáhal dětem složit si z novin typickou večerníčkovskou čepici, na kterou jim připevnili soutěžní plánek s jednotlivými stanovišti. Děti si mohly čapku vymalovat a třeba si na ní napsat svoje jméno. Kdo měl hotovo, mohl vyrazit za již zmiňovanými králíky. Bob s Bobkem se chystali na výlet. Měli klobouk od kouzelníka, ale potřebovali na cestu nějaké zásoby jídla. Nejraději mají mrkvičku, tak poprosili děti, aby jim nějakou do klobouku naházely. Za splněný úkol jim na čepici zazářila první hvězdička. U Makové panenky a motýla Emanuela musely děti na květinové lžíci donést do velké makovice zrnko máku. Tam je trochu potrápil silný vítr, který jim ho každou chvilku sfouknul na zem. Ale děti se nedaly a přibyla další hvězdička. Trefit vzduchovkou terč a nasbírat dost žaludů do Rumcajsovy bambitky? Za hvězdičku úkol splněn. Rumcajs s Mankou a Cipískem děti dál nasměrovali za Krakonošem. Tam se procvičily ve znalosti zvířátek a také jejich stop, což byl těžký úkol i pro některé dospěláky. Pak si přišly na své děti, které rády něco tvoří nebo kutí doma se svým tatínkem nebo dědečkem. Známá pohádková dvojice kutilů Pat a Mat si na ně vymyslela docela složitou práci. Právě stavěli zeď a děti jim musely pomáhat. Na kolci převážet cihly přes překážky, žádnou nevyklopit, stavět zeď, měřit, dokonce i bořit. Děti to zvládly skvěle, někdo si dal i repete. Na dalším stanovišti prosila děti o pomoc Káťa se Škubánkem. Škodolibý kocour jim rozházel obrázky, a tak je potřebovali zase složit, aby si je mohli ve svém domečku pověsit. Kocour Luciáš je celou dobu bedlivě pozoroval za plotem. Pěšina pak děti vedla dál až k ježibabě do jejího pavoučího doupěte. Perníčky nepekla, ale za to měla pro odvážné děti (Jeníčky a Mařenky), které vykonaly přesně to, co jim přikázala, připravenou večeři. Že jste nikdy neochutnali pavouka s pistáciovou nebo jahodovou příchutí? Škoda, prý to byla delikátní pochoutka. Jen cesta pro ni byla dosti strastiplná. Kdybychom vyhlásili anketu o nejlepší pohádkovou bytost, ač je to k nevíře, vyhrála by to naše ježibaba (vycházím ze sdílených zážitků účastníků). Dostat se přes peklo, aniž byste si nezahráli karty nebo pekelné pexeso, by snad ani nešlo. U víly Amálky děti trpělivě lovily rybky, aby jí pomohly a mohla svoji studánku vyčistit. Dohlížel na ně i vodník Kebule. Jak cesta alejí ubíhala, přibývaly dětem na čepicích hvězdičky. A hned další je čekala ve 3. B u Macha a Šebestové za správně vypočtený pohádkově-matematický příklad, přečtenou větu ze slabikáře nebo písmenko. Kdo ví, kolik a jaká přání si od dětí vyslechlo jejich kouzelné sluchátko. Pod skálou mezi kapradím stála pařezová chaloupka. Křemílek s Vochomůrkou zasadili semínko a před chaloupkou jim vyrostla velká divizna. Přišla jim vhod při plnění úkolu, který si pro děti připravili. Na posledním stanovišti na děti čekal Ferda mravenec. Uvítal každého pomocníka, který mu pomohl opravit kolo u rozbitého kočáru. Chtěl totiž vzít Berušku na vyjížďku. Konec aleje, konec úkolů. A co ten druhý a třetí Večerníček, o kterém byla řeč na začátku? Druhého Večerníčka nebylo tak těžké spatřit. Projížděl se kolem aleje sem a tam na svém super vozítku a rozdával dětem obrázky z pohádek, jak to dělá ten televizní při večern pohádce na dobrou noc před spaním. A třetí? Ten na děti čekal v cíli. Ale k poznání byl jen na samém začátku. Kdo to stihnul, může vyprávět nebo se chlubit fotkou. Naší kamenné Bábě jsme totiž nasadili stejnou novinovou čepici, jakou si skládaly děti. Jenže zase ten vítr. Fouknul tak silně, že čepice byla rázem dole a znovu nasadit a udržet ji tam, bylo nemožné. Nevadí, hlavně že Fík pod ní větru odolal a Ája se svojí maminkou dětem mohly předat zaslouženou odměnu. U Máničky se mohly děti pod stálým dohledem Hurvínka nechat namalovat. O výborné a pestré občerstvení se na jedničku postaral pan Herbert Zelenka se svým týmem, takže k příjemnému posezení a odpočinku nic nechybělo. Na závěr, než přijde poděkování, trochu statistiky. Po chvilce přemýšlení mi vychází 10. pohádkové setkání v bezděkovské aleji, o 85 dětí se pečlivě a s láskou staralo 32 pohádkových postav ze 12 českých večerníčků a jako bonus jedna skvělá ježibaba a čerti, kteří nesmějí chybět na žádném pohádkovém putování. A pak tu byly i desítky od pohledu spokojených dospěláků, kteří se k nám do aleje, ale také zpátky do svých dětských let, kdy holdovali pohádkám, rádi vrací. Věřím, že i ti, kteří tu byli poprvé, se opět rádi příště připojí. Ať už na straně pohádkové jako pomocníci nebo jako návštěvníci. Sečteno a podtrženo, vychází mi nádherné odpoledne, za které všem patří obrovské poděkování.
Šulcová O.
